Porod první doma Nikola

Moje přemýšlení o porodu doma začalo až ke konci těhotenství, cca 37.týden.. kdy na kontrole v porodnici byla doktorka nastartovaná udělat mi “něco” (hamiltona) s tím, že následující týden mě může poslat rodit, pže “to přeci chcete mít za sebou, ne?”. Udělalo se mi z jejího postoje fyzicke zle, znervózněla jsem, nepamatovala jsem si, jestli jsem na kontrolu přijela autem nebo mhd a řekla jsem si, že tohle ani náhohou. A už se vyrojily myšlenky, že ne všichni doktoři jsou takoví, potkala jsem tam tři další super doktor a sestry top milé, ale co kdyby ona sloužila zrovna v ten den.. 

Doma jsem si začala číst o porodních asistentkách, pročítala porodní příběhy,.. vždy mi popisovaná těhotenství. porody přišly svým způsobem rituální, duchovně založené, ženy byly různě naladěny na vůně, smysly básničky,.. já své těhotenství a budoucí porod takhle necítila, chtěla jsem jen, aby mě nikdo nebuzeroval, nikdo mě do ničeho nešteloval, netlačil, abych si mohla k porodu nosit oblečení, které je mě pohodlné, jít na toaletu, do sprchy, kdy já chci a ne, kdy mě někdo vyšle, pže bych měla. Jakoby mi najednou došlo, že vlastně můžu rodit, jak chci já, pocítila ohromnou vnitřní energii, sebedůvěru, že to bude v pohodě, já své tělo znám nejlíp.

Nyní by se dalo říct, že začne sekce s pár legračními příběhy, ale co, každý člověk je jiný :) Pamatuju si např svoji první a jedinou návštěvu těhotenské jógy, samé dýchání, naladění se a kdesi cosi 45 minut z šedesáti a mě štvalo, že jsem si přišla zacvičit a chtěla cvičit a nic takového se nedělo. 

Našla jsem na internetu paní Milenu. Nicméně během té doby se domů z práce vrátil můj sexy manžel, se vším sem ho obeznámila a úplně mě odrovnala jeho reakce, že mě ve všem podpoří, “Dyť porod je přirozená věc, stejně jako když jdu na WC :) 

Paní Milena mě kontaktovala ještě týž den, domluvily jsme si schůzku u ní doma, přijela i k nám, aby zjistila, jestli se tu cítí bezpečně, jestli jsme jí s mužem sympatiční. Přišlo mi, že jsme si zprvu nebyly my dvě až tak sympatické, ale spolupracovalo se nám výborně. Se svým kolegou též nemusíte být kámoši, stačí, když spolupráce funguje, je na něj spolehnutí.

Porod začal 23.8.2016 ráno 2hod vysedáváním na toaletě a zadýcháváním se do schodů, kontrakce celý den po čtyřech až třech minutách, k večeru jsem měla ambice projít se do blízkého Klánovického lesa. Ten 1 km jsem dojeli aute a já náš velkolepý výlet cca za 200 ušlých ufuněných metrů vzdala. Doma jsme si lehli. Zpětně mi mé uvažování přijde hrozně legrační,.. chtělo se mi spát a já jsem si opravdu myslela, že to přejde, rozumějte kontrakce po jedné minutě, absolutně mi nedošlo, že budu rodit :) praskla mi voda, během 20min přijela paní Milena, citlivě mě prohlédla. Celou dobu porodu (2hod od prasknutí vody až po narození děťátka) jsem v hlavně pracovala jak robot. Žádná relaxační hudba, svíčky, jen soustředění na proces, tma, ticho, občas jsem si zlehka zanadávala, ale hlavně silná vnitřní jistota, že jsem v místě, kde je mi dobře, vědění, co mám dělat, jak uchopit miminko po vyklouznutí, po odstřihnutí pupečníku dát nohy k sobě, pak děťátko položit Davidovi na hruď a soustředit se na porod placenty. 

Paní Milena používá frázi “bylo by dobré.” to je od ní hrozně krásné, pže vás tím do ničeho nenutí. Mě řekla, že vidí hlavičku a že “By bylo dobré, Nikol, kdybyste porodila.” “Tak jo.” řekla jsem si a už jsem měla dítě v ruce.

Bude to znít zvláštně, ale když jsem Sárinku poprvé viděla a měla ji na sobě, cítila jsem úlevu a hřejivý proces u srdce, ale - a teď nevím, jestli použití slova rozum bude vhodné - mi říkal, ať mě to ještě moc nezajímá, že bude následovat porod placenty a že by bylo dobré abych moc nekrvácela. Miminko se mělo v pohodě, zbývalo pouze vyloučení a prohlédnutí placenty. A až celá tahle akce proběhne, budem všichni krásně spolu u nás doma, v našem lesním království. A to se také stalo.

Asi to není typický porodní příběh, pokud takový termín vůbec existuje, ale bylo nám moc hezky! Ráno jsem se šla projít po zahradě, byl to moc krásnej den.

Paní Milena je naprosto skvělá, každý den si na ni vzpomenu a jsem neskonale vděčná, že nás osud dal dohromady.